Kostel Nejsv. Salvátora v Klementinu

• Informace

Na místě dnešního kostela Nejsv. Salvátora a bývalé jezuitské koleje stával středověký klášter dominikánů s kostelem sv. Klimenta. R. 1555 přišel do Prahy Petr Canisius, jezuita a spolupracovník Ignáce z Loyoly, který zvolil za budoucí sídlo Tovaryšstva právě živořící dominikánský konvent. Stavba kostela proběhla mezi l. 1578-1582 podle ideového návrhu jezuitského vizitátora P. N. Lanoye a rektora svatoklimentské koleje P. Campana. Velkorysý finanční dar Rudolfa II. umožnil jezuitům, aby r. 1600 prodloužili kostel směrem k západu téměř na dvojnásobnou délku (do dnešních rozměrů). Zvětšený kostel byl vysvěcen r. 1602. R. 1618 bylo Tovaryšstvo vypuzeno a jeho majetek konfiskován. Otcové se navrátili po r. 1627 a započali s úpravami interiéru. V r. 1640 uzavřeli smlouvu s Carlem Luragem (téměř výhradním stavitelem českých jezuitů kolem poloviny 17. století) na výstavbu nových empor a štukovou výzdobu. Roku 1648 byla nad křížením vztyčena kupole vynášená osmibokým tamburem. Úprava průčelí s výrazným portikem proběhla v 50. letech 17. století. Vedle Luraga pracoval v jezuitském kostele další z velkých umělců ranného baroku – sochař Jan Jiří Bendl. Z jeho ruky pochází štuková výzdoba křížení, kamenné sochy na průčelí a zejména vynikající, římským barokem ovlivněné, řezby apoštolů na zpovědnicích v interiéru. Hlavní oltář zdobí pozdně manýristická kopie Rafaelova obrazu Proměnění Páně od Jana Jiřího Heringa. Po zrušení jezuitského řádu r. 1773 připadly klementinské kostely Arcibiskupskému semináři. Od počátku 18. století v kostele neprobíhaly žádné větší stavební úpravy či změny interiéru. Dnes je chrám Nejsv. Salvátora farním kostelem pražské akademické obce.

• Opravy

Fotogalerie....