Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně

Kostel byl postaven v novorománském stylu v letech 1854 - 1863 podle projektu Karla Rössnera za účasti Ignáce Ullmanna jako pozdně románská bazilika s dvěmi věžemi.

Byl vysvěcen 18. října 1863 za účasti pražského arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga, českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka a vyšehradského probošta Václava Štulce.

Vitráže jsou provedeny dle návrhů J. Mockera a Fr. Ženíška a  Josef Mánes vytvořil  čtyři obrazy  českých patronů.

Petr Maixner vyzdobil prostor nad postranními oltáři zasvěcenými Panně Marii a sv. Václavu. Podle návrhů Josefa Matyáše Trenkwalda, byla realizována práce zásadního významu, kompletní výzdoba apsidy chrámu. Hlavním námětem je zde postava trůnícího Ježíše Krista v mandorle, obklopeného anděly, u jehož nohou sedí Panna Marie s klečícími postavami sv. Cyrila a Metoděje. Celou kompozici doplňují postavy novozákonních apoštolů a poprsí starozákonních proroků. Trenkwaldovými malbami v kněžišti a apsidě vrcholí ikonografický koncept výzdoby celého kostela..

Ikonografický koncept malířské výzdoby stanovil, že v prostorách kněžiště budou na každé straně dvě lunety s náměty ze života sv. Cyrila a Metoděje, za triumfálním obloukem v hlavní lodi mělo z každé strany dominovat osm obrazů ze života Krista, Panny Marie a apoštolů. Výzdobný program dále počítal s využitím prostor mezi okny, kde se měly zaskvět postavy českých zemských patronů a konečně s velkou plochou klenbou členěného stropu, z kterého měly na návštěvníky kostela zřít z kruhových kompozic polopostavy světců, zakladatelů řádů a církevních otců.

Z umělců, kteří se měli podílet na výzdobě hlavní lodi kostela, jsou nejčastěji zmiňováni Karel Jobst, Zikmund Rudl, František Sequens, Maxmilián Pirner, František Ženíšek a také Felix Jenewein. Výzdoba oken byla provedena v letech 1885–1887 podle figurálních kompozic Františka Ženíška. V roce 1903 František Urban vyzdobil nástěnnými malbami apsidu křestní kaple.

Karlínský kostel je důležitým dokladem církevní architektury druhé poloviny 19. století, který svým impozantním vzhledem tvoří jednu z hlavních dominant staré karlínské čtvrti. Když byl v roce 2002, v době katastrofálních povodní zaplaven, hrozilo, že dojde k ohrožení tektoniky stavby a vzedmutou vlhkostí s uvolněnými jedovatými exhaláty k nevratnému poškození celé jeho vnitřní malířské výzdoby. K tomu však naštěstí nedošlo. Včasným restaurátorským zásahem, který pod vedením zkušených odborníků Tomáše Bergra a Tomáše Záhoře, byl karlínský kostel nejen zachráněn od jisté zkázy, ale rovněž kompletně umělecky rekonstruován.

zdroj: Karlín:chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, Karmelitánské Nakladatelství 2007